"Příběh" od Marcuse část 1.

23. července 2007 v 20:28 | Marcus vs.kittie |  Původní tvorba
Původní autor: Marcus (http://siriusblack.blog.cz)

Glosovala: kittie

Téma: Nemám tucha...

Hl. postavy: Marcus, Altazar

Žánr: Fantasi, dobrodružný...si myslí autor

Na začátku není nic včetně čárek ale když se začne s psaním čárek nedá se skončit ona je to totiž taková závislost. Čárka se dá napsat v podstatě všude. Včetně tohoto místa. toto byla slova Marcuse Wolfa čárečka který jediný přežil a doufám, že umře. Jen, abych autorovi zkazila radost ten vám od odmyslete si mezeru vypráví celý příběh od začátku do konce. Do podmnožiny 'celý příběh' opravdu patří začátek, konec i to mezi tím.

Kdysi dávno kdy taky jindy, že? žil mladý chlapec jménem Marcus to je ten, co to vypráví *aktivně vykřikuje* ve vesnici jménem Hogvar, žil Č.Á.R.K.A. se svou matkou tak, vím, že jsem to už jednou vysvětlovala, ale tento autor očividně chyběl *zaujatě civí do třídní knihy* to ho ovšem neomlouvá, protože si to měl zjistit, ale jelikož jsem tolerantní, protentokrát to vysvětlím znovu, stručně a jasně: "PIŠ ČÁRKY, DEBILE!" které už táhlo na 70 let jestli v tomhle…čemsi najdu čárku na správném místě, dostanu infarkt jemu bylo 18 let…to už je dospělý….ááá….to je cool.Jeho matka mu každý večer vyprávěla o lese infarkt nehrozí kde žijí nadpřirozená stvoření klesá tlak tak mocná začíná mi být zima že by dokázala vyhladit lidstvo a spoustu dalších neužitečných věcí. Ona tam byla a setkala se s nima skloňování podstatných jmen mi nikdy nepřipadalo příliš důležité a…a…ale…ale čárky…ale oni jí tam nemohly ta stvoření nemohly nechat…tak to chápu nechat tak jí poslaly ta stvoření nazpět a slýbyl *zvrací* jim *hodně zvrací a chce čárku* že nikomu o nich neřekne stejně by jí nikdo nevěřil…doufám. Ale teď alespoň jednu, prosím když umírá čárulinunečka tak to jedinému svému synovy poví je tam hrubka. Správně je to synovy pový. Na druhý den zemřela *leží na zemi pod stolem a neví jestli se má smát nebo plakat* *rozhodla se* *hystericky se směje* a Marcus si řekl, že napsat alespoň jednu čárku by bylo out že zkusí zjistit , proč vlastně nepíše čárky *filozofický kecy, znáte to* co na těch bájích je pravda, ráda bych toho člověka pochválila, že napsal čárku, ale trochu mi to hyzdí fakt, že nemá ani tolik slušnosti, aby tady začal novou větu. tak tímto začala jeho pouť.

Šel sem nerada se opakuji, ale nemůže někdo vymyslet seznam způsobů, jak mile a přátelsky oznámit, že chybí další čárka? Počkat…já myslela, že stojí u domu a on jen neovládá základy psané češtiny. Ono to má být první osoba, číslo jednotné, sloveso být…fascinující *moc nechápe, ale je spokojená, jak je bystrá* k našemu domu a tam sem nepletete se, ten de…zorientovaný člověk nepíše 'j'. Je možné, že mu vynechává klávesnice. 'J' a čárky…to je dost dobře možné, nebo ne? si vzal nejnutnější věci na dalekou cestu čárka odkud není návratu alespoň, že se vyvaruje klišé…to je skoro jako klíšťata *vyděšeně skáče po stole a ječí**nesnáší klíšťata*. Vyšel přišel jsem, viděl jsem, nepochopil jsem, odejdi...sem a co po mně chcete? Mám pořád nadávat, že je to zvláštní člověk nebo mám jen tiše trpět? z naší vesnice a popadl mě takový stesk po mé matce a po mé vesnici a schválně, kdo to uhodne první…3…2…1…*pláče* že mi ukápla kapka slzy mě jich kape i víc, když vidím…nevidím ty čárky.. Klek kleknul, klekl, poklekl, mrdnul jsem sebou (sem) si na kolena a začal sem se modlit k mému bohovi tak za prvé, není tohle trochu perverzní? A za druhé, správně se říká bohu, i když je správně obojí, zkuste si to přečíst a pak mi řekněte, proč píše takové divné věci. ( Lord Devilmort to si děláš…legraci, ani mě nenapadlo, že by mě mohlo napadnout něco jiného, nebojte. *střih* drobný lingvistický rozbor (mimo mnoha dalších věcí jsem i mladý lingvista) Lord Devilmort nemá nic společného s: a) Lordem Voldemortem, za b) anglickým výrazem pro ďábla a konečně za c) výrazem pro smrt…že ne? ) . Po pár minutách sem vstal a šel dál TEČKA *chytá ji amok* , po té sem přišel na rozcestí *uznává, že nepsat tečky je téměř tak odporné, jako nepsat čárky* říkal sem si dvojtečka, uvozovky mám jít rovně , vpravo či vlevo.otazník, uvozovky, mapa, tramvajenka, Nuselák, skáču, umírám, trpím...ne nutně v tomto pořadí Řekl sem si dobře, uznávám, že vedle čárek a teček jsou i jejich neméně důležité kolegyně uvozovky táhne mě to do leva, protože mám o 160 stupňů vychýlenou páteř a trochu mi to zatáčí…Bel, promiň, vím, že by sis to mohla vzít osobně, ale já to sem prostě musela napsat. něco mě tam čeká možná bych sem napsala úplně malinkou čárečku, protože by mohla být nešťastná, že ji nemáme rádi P.S. Já mám ráda čárky něco velkého, Konec věty, ty opičáku po odstranění mozku, ty tupej kokose, ty poloautomatickej poklope od kanálu. už se stmívalo nádech, výdech, nádech, výdech, čárka, šance, že na Nuselák trefím, nádech, výdech tak sem si udělal poblíž rozcestí oheň a utábořil se postavil si stan, zavolal prostitutku, otevřel si lahváče, trochu se zhulil a vytuhl jako špalek. Dlouho do noci sem přemíšlel nad slovy své matky opravdu se snažím nebýt sprostá, ale tohle by nenapsal snad ani Dušek až sem usnul. Jen co jsem usnul usnul jsem, a jakmile jsem usnul, tak jsem spal. Všichni chápou? Výborně, popojedem tak sem se ocitl na témže na Temži? A ta se tam vzala kde? *zaujatě civí do mapy…vzpomíná na zeměpis…přestává civět zaujatě* rozcestí Psst, pojďte sem, já vám něco pošeptám, aby to autor neslyšel: "DRŽTE MĚ, NEBO TOHO BLBA NAMOUDUŠI ZABIJU!" ale u každého z nich stála postava a držela zářící kámen dnes se tomu říká baterka, zlato. Přistoupil sem k první postavě a poklekl jelikož klečí před nějakou postavou…ne, přísahám, že mě to nenapadlo…tedy…ne, rozhodně nenapadlo. Jsem cudné děvče…mocinky...napadlo to Katku... Ta postava se rozzářila já po ní začal šlapat, aby neuhořela docela a začala povídat ( Nechoď tudy čárka poutníku charka zde tě čeká jen smrt, slíbila jsem infarkt, když bude správná čárka, takže…INFARKT, nechoď tudy ). Vstal sem a šel sem k té uprostřed čárka poklek sem a postava začala povídat (Nechoď tudy poutníku zde tě čeká jen smrt, nechoď tudy víte, co si myslím? Že byl opilej a jako debil si klekl znovu před tu první). Vstal sem a šel sem k té levé postavě a poklekl (Si tu správně poutníku vše se vrací do normálu. Už jsem se bála. zde tě čeká jen to dobré například konec věty. KONEC! , asi se ptáš kdo jsme jsme čárulka já ti to povím, jsme ztracené duše, nám vládne Lord Devilmort to je ten blb, co se s ním modlil na začátku? on nás sem poslal tšárga máme ti dát tyto kameny fuj, hnusný šutry si strčte budeš je potřebovat na své cestě k...k…k…k…the end *umírá* já ti dám kámen života, můj bratr ti dá kámen štěstí a můj poslední alias druhý bratr ti dá kámen smrti. Všechny tyto kameny budešššššššššššššš š š š š š š š š ššš š š š ššš š š š š š š š š š š hůůůů) . V tu chvíli Ignorovala jsem to dost dlouho, ale už nemůžu dál *smutně se dívá na papír nedaleko* sem se probudil a bolela mě strašně moc hlava taky mě bolí, když jsem nucena to číst. Můj mozek k tomu není přizpůsoben., říkal sem si dvojtečka a uvozovka trpěla a umřela a upekla a unesla a umřela *píše závěť* byl to jen sen či skutečnost otazník šel do světa hledat své sestřičky, ale už ho nikdy nikdo neviděl *k čárce na hrobečku chce ještě otazník a uvozovky a tečku a vykřičník a krev toho chlapce, co to napsal* a v tu chvíli sem si všiml těch kamenů. Tak sem šel vlevo nějakou spojku možná? Nebo novou větu? Jo, to bude ono. novou větu. po pár hodinách sem došel k vesnici. Všiml sem si *mlátí hlavou o stůl a pláče* že někdo visí uprostřed vesnice na šibenici to je čárka! Vy vrazi!!! tak sem tam hned běžel a jen taktak sem ho stihnul rozvázat, padnul na kolena a náležitě mi poděkoval…lapal po dechu *hystericky hledá šuplík, v něm papír a sama si uraženě píše čárku* jen co se trochu vzpamatoval *hledá novou propisku* už stála okolo nás celá vesnice a spoutala nás oba. Nemá se jim do toho motat. Já bych byla ráda, že je jeden blb mrtvej a šla bych dál. I když takhle umřou dva blbové *záblesk naděje v očích* Já se ptám *naděje zmizela* co udělal ten muž a oni na to. no, skoro. Ještě jednu tečku a je to úplně úžasný Ten muž věří v jiného boha než my já věřím v moc čárek on věří na Lorda Devilmorta ale to snad ne, já chci alespoň náznak slohu ( Lorda mrtvých duší popravila bych ho. Může jít za lordem mrtvých duší….lol) . A já na to,dvojtečka, uvozovky, neopakuji se? co vám můžu dát za naší volnost, my máme jeden problém naší vesnici sužuje něco o čem nesmíme mluvit je to něco tak tajemného že se toho bojíme předchozí větu odmítám komentovat, jelikož tam chybí tolik věcí, že bych snad ani nehledala Nuselák a skočila bych z okna. Jo, Springnu ...nepokoušejte se mě přemlouvat Tak já to najdu a zabyju Já tě zabyju, ty debyle, co to pýšeš za bláboli? ale tohoto muže beru sebou , ošetřete ho a my se vypravíme na cestu. Konec přímé řeči…moment, nemám co ukončovat Po 2 dnech se uzdravil ach jo, škoda a my se mohli vydat na cestu téééééééééčkáááá, po cestě sem se s nim tím, ním dlouhé Í dal do tance řeči . On my ona, vy, oni, já, ty…znám…no a dál? moc děkoval ne…zlob mě, ty zlobivý chlapče, a piš čárky…kapišto? Nezapomínej, že mám v rodině Jacka... že sem ho zachránil a řekl mi no..ehm...jak to říct...tečka s camfňousem že se jmenuje Altazar. ale to snad ne…to je skoro jako Baltazar. Ten byl v Čarodějkách. A když to byl člověk, tak ho hrál takovej ten hezkej…A my se vydaly chlapec jménem M…m…m…něco a Altazar se vydaly? a skoda podmětu s přísudkem…promiň, jednodušší slova. Je mi to jasné. Shoda podstatného jména (ty dva kreténi) a slovesa (vydaly)? na cestu já a Altazar..Výňatek z deníčku: Já a Altazar jsme velké dilinky. Ale já víc, protože Altie není tak cool jako já.

P.S. Jsem rozpláclá na autě před domem. Jestli mě bude chtít zachraňovat nějakej popelář, vezměte ho prosím lopatou. Vřelé díky, navždy jen vaše trpící kittie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alcarmë Alcarmë | 15. listopadu 2008 v 18:48 | Reagovat

Poslušně hlásím: Dva popeláři zneškodněni.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama